Košíkářství je jedním z nejstarších řemesel na světě, jež v podstatě v nezměněné formě přetrvává do současnosti. Postup pletení koše vychází z textilních řemesel, především z tkaní a pletení.Ačkoli pletení košů patří mezi nejrozšířenější řemesla v historii lidské civilizace, není dost dobře možné odhadnout, jak je vlastně staré, protože přírodní materiály, jako je dřevo či tráva podléhají přirozenému rozkladu. Většina dávných výrobků se tak nedochovala do našich časů a my můžeme stáří a dějiny tohoto řemesla pouze odhadovat.Nejstarší známé koše pocházejí z Fajjúmu ve středním Egyptě. Jejich stáří bylo pomocí radiokarbonové metody datování určeno na dobu před 10 000 až 12 000 lety, což je více let, než jsou nejstarší archeologicky doložené hrnčířské nálezy.U nás jsou nejstaršími dochovanými doklady košíkářství zbytky rybářských vrší z období Velkomoravské říše nalezené v jihomoravských MikulčicíchPráce košíkáře v podstatě pojednává o splétání pružných přírodních materiálů, jako je vrbové proutí, do podoby košů či jiných podobných tvarů. Košíkářství v Čechách a na Moravě se rozvinulo především v oblastech, kde byly dobré podmínky pro růst, případně i pěstování vrbového porostu.V českých zemích zpracovávají košíkáři zejména loupané i neloupané vrbové proutí nebo pedig, který se k nám dováží z tropů jihovýchodní Asie (jde o vnitřní část stonku ratanové liány Calamus rotang). Další materiály pro košíkářskou výrobu jsou sláma, orobinec či naštípané proužky dřeva zvané loubky.Košíkářské proutí je materiál v našich krajích poměrně dobře dostupný. Vrby i jiné vhodné dřeviny rostou kolem téměř každého potoka, řeky, rybníka… A Češi bývají v pletení z proutí odedávna mistři. Z proutí lze uplést takřka všechno: koše nejrůznějších tvarů, nábytek, kočáry, vrše na ryby, stojany na noviny, stínidla, přenosky na zvířata, kukaně, oplétaly se demižony. Skvěle vypadají proutím opletené květináče, a to jak stojící, tak i závěsné, velké i velmi malé, v bytě i na zahradě.Košíkáři na práci potřebují vyřezávací nůž, utínku, košíkářské jehly, nůžky, stloukací železo, rovnací a ohýbací železo, hoblík i tajuplně nazvané nástroje jako štípák na třikrát, štípák na čtyřikrát a úžičku.Pruty by měly být dlouhé 1,5 až 4 metry, nejlépe jednoleté, nerozvětvené a pružné. Doba vhodná ke sklizni proutí je v době vegetačního klidu, a to od prvního mrazu do jara. Nařezané proutí vydrží čerstvé, stojí-li venku na severní straně domu patkami na zemi. Déšť, sníh ani mráz mu nevadí, slunce ano, to by proutí uschlo stejně jako uvnitř domu, a to i ve sklepě. Dnes umění pletení z proutí (nebo častěji z módního pedigu) vyučují různé spolky, například v Praze je to Vzdělávací spolek uměleckých řemesel. Zájemci stále přibývají a neodradí je ani to, že zpočátku je z nezvyklé práce bolí prsty, ruce i ramena.V poslední době je také moderní pletení nádob z proužku složeného a natřeného papíru. Výrobky jsou na první pohled k nerozeznání od výrobků z pleteného proutí. Košíkářství se lidé spíše věnují jako svému koníčku.

(zdroj: Wikipedie, Naše hobby)