Hrnčířské řemeslo patří mezi jedno z nejstarších. Hrnčíři potřebují ke své práci dvě z nejdostupnějších surovin, které se vyskytují téměř všude na světě – hlínu a vodu. Snad právě proto je hrnčířství jedním z prvních tradičních řemesel, která si lidstvo osvojilo.
Výrobky z pálené hlíny se dříve používaly hlavně v kuchyni. Žádný trh či jarmark se neobešel bez stánku s hrnčířskými výrobky. Určitě i v dnešní době si raději koupíme originální hrneček ručně a s láskou dělaný než sériově vyroben – made in China.
Hrnčíř vyrábí keramické výrobky užitkové, zdravotní, ozdobné i figurální keramiky (hrnečky, talíře, misky, mísy, vázy, cukřenky, džbány, konvice, popelníky, figury postav, zvířat atd.). Připravuje sádrové formy, keramické hmoty a glazury. Vytváří, vylévá, slučuje, glazuje a pálí keramické výrobky. Modeluje keramické výrobky na mechanických kruzích, vylévá vícedílné keramické výrobky z forem složených z více dílů, vypaluje výrobky v pecích, ručně lepí některé části keramických výrobků (např. ouška hrnečků).
Ke své práci keramik potřebuje např. hrnčířské kruhy, míchače, mlýny, síta, pece, sušárny, dekorační stroje, rýsovací a kreslicí pomůcky, nože, jehly, plíšky a další jemné ruční nástroje. Materiálem je keramika.
Hrnčíř pracuje v keramických dílnách a provozech, kde je třeba počítat s hlučností, prašností a dalšími nečistotami a s chemickými látkami.
Práce hrnčíře je vhodná pro každého, kdo je zručný, vynalézavý a tvůrčí a má estetické cítění a trpělivost. Pokud pracuje samostatně – ne ve velkých dílnách a provozech – dává svým výrobkům osobitý ráz a nezaměnitelnost, také hlučnost a prašnost se v malé dílně snižuje.